Blahoslavený kněz a mučedník Richard Henkes SAC (2023)

Hochw. P. Kentenic!

Griesheim, 23. června 1918

Naštěstí jsi skončil tady v kasárenském táboře. Nemyslel jsem si, že se to všechno stane tak rychle. Ale jsem rád, že je to tady. Nemyslím si, že se sem někdy vrátím jako minulou dovolenou. Při všem tom shonu není čas na nic, co není součástí služby. V dnešní době jsme začali péct a neustále opravovat a uklízet pokoj. Už jsme si trochu zasportovali a zítra jdeme na písek. Náš seržant je slušný člověk a katolík. Lidé jsou také milí, až na pár, kterým můžu říkat jen prasata. Z toho samozřejmě vyplývá vše. Chci vidět, jestli se nevžiju do kůže vůdce. Dnes jsme měli volno od 4 hodin ráno a museli jsme zůstat na pokoji. Vyšel jsem ven a podíval se na náš tábor. Díky bohu se toho moc neděje. Pokud to bude možné, příští neděli pojedu do Darmstadtu. // 23. června Dnes jsme poprvé vrtali do písku. moje kosti jsou zlomené Přesto jsem šťastný. Moje duchovní agenda se pomalu posouvá kupředu. Ranní modlitbu říkám jen krátce, protože okolnosti jinak nedovolují. Ale pokusím se celebrovat mši a přijímání, zatímco pokojová služba bude probíhat v tichosti. Prostě to musí jít, jako všechno v armádě musí jít. Modlím se večerní modlitbu jako obvykle a modlím se růženec. Přes den je těžké něco dělat. Pokud tam chci něco dělat, potřebuji ještě čas, reflexi a soustředění. Je toho hodně, co můžete udělat, pokud opravdu chcete. Říkám milost, zatím krátký a prostovlasý. Můj zvláštní ex je velmi znepokojený. Třikrát denně jsem měl akt důvěry v Pannu Marii. Myslím, že by to bylo nejliberálnější možné přiznání k mému náboženství, kdybych se dopustil zklamání ze smyslnosti. Sem tam je slyšet vtip. Náš desátník je díky bohu katolík a nejrozumnější muž v táboře. Ale o tom později. Ale teď chci přestat, jinak // taky napíšu každý den 5 řádků jako ten krychlový. Mohu říci jen to, že se mi tu daří docela dobře, jak jsem chtěl být. Když věci nejdou tak, jak bych chtěl, moje nebeská Matka mi přináší útěchu a obnovu. Pak si na mě pravděpodobně vzpomenou také v Schoenstattu.

S pozdravem pro dnešek
zůstává ve věrné vděčnosti a podřízenosti
Váš Henkes //
V příloze naleznete můj program na poslední prázdniny.

Původní dopis: Archiv sester Marie ze Schoenstattu

Dopis otci Josefu Kentenichovi

Vaše ctihodnosti!

Griesheim, 7. července 1918

Obdržel jsem vaše vzácné řádky. To je pro vás dobré a naladí vás to na práci, která je zde tak obtížná. Vaše Eminence netrpělivě očekává mé představení duchovní agendy. No, nahrávání se opravdu povedlo. ale stal jsem se trochu vlažným. Alespoň si myslím, že bych dokázal víc, kdybych měl víc vůle se prosadit. Takže musím ještě cvičit. Bylo by také dobré, kdyby mi vaše úcta dala // pokání za body, které jsem si nevedl dobře. Velkou překážkou v práci je pro mě vždy smyslnost. Nejdřív jsem si myslel, že jsem tady docela v bezpečí. ale teď musím mluvit jinak. Rizika jsou zde velká. Všichni spolubydlící jsou prasata. Ani ve snu by mě nenapadlo slyšet, jak mluví. Ani nadřízení na tom nejsou v tomto ohledu lépe, kromě našeho somatarcha. Ale ostatní s poručíky jsou v mých očích jen prasata. To je dost špatné pro // mladého rekruta. Rizik je ale více. Lékařské prohlídky, koupání atd. To pro mladé srdce není dobré. Vždycky mě to strašně rozčílí, zatímco ostatní se tomu posmívají a smějí. Opravdu jsem chtěl udělat svůj speciální výzkum na toto téma, ale nenašel jsem nic správného. Ale snažil jsem se jich zabít co nejvíc. Do divadla, kina a jídelny jsem se vyhýbal, jak jen to šlo. Cítil jsem to okamžitě. Jednou jsme šli s firmou do kina a dávali "Buď světlo". Jeho Výsost možná tu hru zná. Byl jsem velmi vzrušený. //

Teď musím myslet na konec. protože mám ještě hodně co psát. Chystá se brzy nový M.T.A? Nemám nic jiného ke čtení a žádný index FieldBibl. Přemýšlím, že příští neděli pojedu na dovolenou. Čas tak rychle letí a je tu tak krásně. ale někdy se vám stýská po domově. Doufám, že brzy něco dostanu od Schoenstattu

Farář
S pozdravem Richard Henkes

Původní dopis: Archiv sester Marie ze Schoenstattu

Dopis otci Josefu Kentenichovi

Drahý Johne!

Griesheim, 28. července 1918

Obdržel jsem váš e-mail. Moje nejlepší díky. Vždycky jsem ti chtěl napsat. ale nepodařilo se mi to, jednak kvůli těžké práci, kterou v poslední době dělám, jednak kvůli určité neopatrnosti. odpustíš mi Myslím, že v blízké budoucnosti čas dovolí více.

S naším pracovním plánem jsem udělal velmi málo. Pouze // jsem k tomu vyjádřil svůj názor, což znamená, že jsem se rozhodl pro obecnou oblast práce. Teď to prostě něco znamená. Už jsem myslel na „Ideální myšlenku vojenského života“ nebo „Obnovení naší lásky k Marii jako ochranu před mnoha morálními nebezpečími vojenského života“. Ten druhý se mi líbí ještě víc. Koneckonců, zůstat morálně v pořádku je těžké. Já bych si to nepředstavoval, jak už jsem to tady zažil. Nemorálnost je takříkajíc každodenní potravou vojáků. Od časného rána do pozdní noci vždy // stejný důvod a stejný nesmysl. No, nebudeš jiný. V naší firmě jsou většinou lidé ze Siegerlandu, kteří jsou stále velmi drzí a chlubí se tím, i když dělali to a to, což nechci zmiňovat, tak a tak často. Dosud jsem se ke každému choval správně, když o tom přemýšleli. Díky bohu o mé práci nikdo nic neví. Protože jinak bych to vydržel ještě déle. Nikdo z chlapců nemá nic společného s náboženstvím atd. Musíte být opravdu velmi opatrní. A co vaše // vzdělání? Zítra dokončíme 4. cvičení. Zbývá nám jen zákopová válka a bojový výcvik. I k tomu je náš písek ideální. Musíme také cvičit v používání kulometů a minometů. Věřím však, že do té doby budeme zahnáni jako šmejdi. Už nejsi člověk. Doufám, že jsi v pořádku. Pokud mám delší dovolenou, přijedu také do Schoenstattu.

Pozdravy všem
Caspar a ty
Dein Mitsodale Richard
N.c.p.p. b.V.M.

Původní dopis: Archiv sester Marie ze Schoenstattu

Dopis otci Josefu Kentenichovi

Vaše ctihodnosti! .!

Griesheim, 20. srpna 1918

Dopisy, které jsem v neděli poslal z domova, už pravděpodobně dorazily. Napsat o tom pár řádků dalo hodně úsilí. Ale nebýt nostalgie! Minulý týden jsem znovu hluboce pocítil, jak šťastný jsem byl pod pastorem. Vedení v klášteře žilo. Celou dobu jsme měli únavné práce a sotva jsme měli čas osvěžit si náladu. Pak jsou tu špatné věci a kecy od manažerů a spolupracovníků. Zcela nečekaně jsme měli službu ve čtvrtek. Mladý pastor z Darmstadtu vedl bohoslužbu a dojemné kázání v / / v (sic) kasárnách. Okamžitě mě napadlo, že tyto dny jsou pravděpodobně Sodalentag a váš pastor. V malé kapli pronášejí řeč na počest našeho nebeského patrona. Ale pak jsem tolik toužil po milé matce svého mládí, až mi po tvářích tekly slzy. Oh, mé srdce tak bolí, že jsem tak sám a bezcílně zmítán uprostřed toho zlého světa. – Vždycky jsem si představoval, že je všechno tak jednoduché. Teprve teď si uvědomuji své chyby. moje lehkomyslnost a lehkovážnost v sebevýchově. Ale teď, když to cítím, už je pozdě. Mohu se spolehnout pouze // na vyšší moc, na tu svou matku. To bude asi jediná pomoc, kterou můžu dostat. Mám opravdu jen jedno přání, a to pár dní dovolené a dobré ubytování, které by mé ubohé duši udělalo dobře. Doposud jsem se držel dobře, ale moje duše se stala tak křehkou a suchou, že dobré úmysly se již nerealizují. Od posledního podání jsem nedokončil svůj duchovní program. Zkoušel jsem to mnohokrát. ale samotná křehkost a suchost mé mysli všechno zkazila. Bylo to hlavně kvůli extrémně // vyčerpávající obsluze. Bohužel jsem ani nepřemýšlel o svých konkrétních zkouškách. Jak se to mohlo stát? Doufám, že se teď vrátím k tvrdé práci, pokud služba dovolí. Věřím, že existuje úzký vztah s ostatními sodalisty a dobré rady od Rev. Web mi opět pomůže. Moje Nebeská Matka udělá zbytek. Takže bych si to řekl znovu. Ach, jak jsem za to rád! Kdybychom spolu mohli mluvit? Chci zkusit všechno, abych měl delší dovolenou.

Takže pro dnešek, s pozdravem
Vážený pane Richarde

Původní dopis: Archiv sester Marie ze Schoenstattu

Dopis otci Josefu Kentenichovi

Ctihodný otec!

Pax Christi. Limburg, 3. června 1925

Chvíli se dívám na měsíc a rozjímám nad nehybnou, spící přírodou. Dá se velmi dobře myslet a přemýšlet, minulost se svými nádhernými a strašlivými obrazy se před ním tyčí ve večerním světle a nad temnou budoucností se vznáší šedá mlha, která se pohybuje údolím, strašně hrozivá. Pochopitelně jsem nyní na rozcestí, srovnávám minulost a budoucnost a dívám se zpět na to, co mohou přinést nadcházející dny. Pochopil jsem svůj vývoj stejně hluboce jako teď a kdybych tady měl své rodiče, zeptal bych se jich na tu nejtemnější minulost, protože chci vědět, kde jsem silný! Čistě teoretické obtíže jsou zatím odloženy, pravděpodobně s ohledem na připravovaný // projekt, ale určitě se vrátí, možná velmi vážně, až se poprvé dotknu reality. Doufám, že to přijde brzy, alespoň jakmile budu mít mentální flexibilitu, abych to prozkoumal. Den za dnem si uvědomuji, že otázky, které mě dosud trápily, nebyly vyřešeny. Někdy, když se plně věnuji dílu milosti, mě najednou napadne myšlenka: „Děláš nesmysly, kde máš záruku správnosti svých skutků?“ A myšlenka na chvíli přetrvá. Není to jen pokušení. Ale chci čekat, čekat a slyšet Boží hlas. Vlastně jsem celý život přemýšlel a vždy hledal rovnováhu mezi ideálem a životem a - nikdy jsem ji nenašel. Pravděpodobně tomu tak bude i v budoucnu, nejtěžší a nejnebezpečnější budou chvíle, kdy mě poprvé selhávají očekávání. Již jsem se vám snažil poskytnout představu o kněžství, kde je zklamání, ne-li nemožné, // nejdál. Moje nejsilnější stránka je sebeobětování se pro lásku. Chci být především obětním knězem, křižákem pro druhé. Musím zdokonalit oddanost, aby nebyla obětována stvoření. Musím ji odtáhnout od krásné tváře, když cítím potřebu, a chci jen rozšířit svou lásku opovržením a zapomněním. Ještě jsem nenapsal ústupové předsevzetí a nedělám to, protože je to na mě moc těžké. Také jsem si zatím moc plánů neudělal, protože se mi moc nechce, shrnu hlavní téma, chci to shrnout. Dosavadní přednášky vypadaly velmi dobře, ale chci říct, že to celé chybí a musím to vidět sám. Útočiště si užívám, protože toho hodně slyším, což je opravdu velmi užitečné, protože otec Loukas je velmi psychologický a koneckonců má spoustu zkušeností.

Nevím, co se bude dít dál, ale se silou vášně, kterou vlastním // jsem přesvědčen, že mohu dosáhnout hodně, pokud nesejdu na scestí. Větší problém je, že někdy mé vnější chování neodpovídá mým vnitřním myšlenkám a pocitům. Jakkoli jsem vnitřně citlivý, někdy je mé chování velmi hrubé. Musím makat, abych si tu službu nezkazil. Zpočátku to nebude tak zlé, protože se to nestane, dokud nebudu slavnější. Doufám, že mi Bůh posílá mnoho lidí, kteří jsou ve velké nouzi, pak mé srdce zůstane něžné a soucitné. Pak budu mít určitě něco o svých pocitech, které je potřeba tak strašně uvolnit. Pořád mi to není jasné, protože ani nevím, co se může stát. Vaše Eminence se modlete a žehnej mému životu a práci a naše nebeská matka mě, své smutné dítě, ochrání.

Ctihodný! Dnes odpoledne jsem čekal, že si hodinu pospím, takže teď můžu zase psát. Ale nemělo by to trvat příliš dlouho, chci dát Sandmanovi alespoň šanci splnit svou povinnost. Bude to potom hotovo? Utinam fiat! Ale někdy bych mohl použít Singerfeldův konjunktiv? Série. Bohužel. Dnes byla přednáška o jemnosti, pokoře a zápalu pro duši. To vše je dobré a pro kněze velmi, velmi potřebné. ale jaký účel bys měl mít? To by bylo moc. Všechno, co jsem zatím slyšel, že bylo docela slušné, mě přimělo k rozhodnutí svůj P.I2 ještě více oživit. Když se tady pokusím pracovat, pak mám všechno, pak nemůžu dělat žádné kousky. Pak by se můj soukromý detektiv měl stát určitě ještě větším, mnohem větším pravidlem v životě. Poslední dobou jsem hodně zvědavý. Když tímto způsobem vytvořím harmonii mezi svým sebeposvěcováním a svým posláním, vzniká velmi specifická základní nálada. Mám myšlenku, že se nemohu posvětit (zažít!!) Bůh musí // konat jeho přízeň. Potřebuji slyšet jeho hlas a sympatizovat s jeho prací. Práce na druhých: Nemohu nic, Bůh působí ze své milosti, mohu být jen obětí duše druhým, křižákem, hromosvodem Božího hněvu. Když jsem činil pokání za jiné lidi, cesta pro milost Boží je volná. Dřív jsem chtěl dělat všechno sám, teď vidím, že nemůžu nic. Ale jednu věc mohu obětovat pro ostatní.

Zažiju tam také fiasko? A dnes se jen modlím: Matko, pracuj, tvoř v duších, Spasiteli, dej milost a posvěcuj lidi. Mohl bych mít svého soukromého detektiva? Přizpůsobíte se raději této myšlence? S ohledem na to by to mělo být pravděpodobně moje nejúčinnější řešení a den, kdy můj P.I. není to norma a život to bude pravděpodobně znamenat pro můj růst později. Kněžské svěcení bych rád chápal jako obnovení oddanosti k Nejsvětější Matce. Pokud mě vezme jako nástroj a udělá to dobře, pak chci být šťastný i v pokušení, křížení a utrpení. Matka to dává jako požehnání.

vysoká mi také požehnala. Díky moc.
6. 25. června. S pozdravem a požehnáním Váš P. R. Henkes P.S.M.

Původní dopis: Archiv sester Marie ze Schoenstattu

Dopis otci Josefu Kentenichovi

Milá teto Buhl!

Ratiboře ze dne 24.5.1943

Nezlobte se na mě, když někdy napíšu důvěrně. Jsem v situaci, kdy se v tomto ohledu nikdo na víc neptá a navíc jste se o mě vždy starali tak mateřsky, že si mohu dovolit sebevědomí. Určitě jste už slyšeli, že jsem už 7 týdnů v ochranné vazbě. Každý den očekávám rozhodnutí a může být dobré nebo špatné. Pokud chci pokračovat v cestě, kterou již šli jiní přede mnou, pak byste měli být alespoň informováni o tom, co ještě doprovázíte. Pokud se mi něco stane, vše je vám k dispozici. Nejsem vůči nikomu zavázán. Utraťte všechno oblečení a knihy, jak chcete.

Bude vás zajímat, jak na tom jsem. Dodnes jsem izolovaná, už mi to leze na nervy, ale jsem zdravá psychicky i fyzicky. Můžu chodit ke svatému přijímání každý den kromě dvakrát týdně a to je pro mě velká útěcha a alespoň pár dní můžu pracovat v jiné místnosti, kde můžu mluvit. Ale stále tu zůstává křižovatka. Nejdřív jsem se za svou svobodu modlil, teď jsem za ni bojoval, a i kdybych měl jít do tábora, řeknu Deo gratias, jako když jsem byl zatčen. Konečně musím být schopen realizovat to, co jsem kázal ostatním na ústraní. Dodnes mě Pán Bůh viditelně chrání. Proto se budoucnosti nebojím. Bůh mi bude nadále dávat svou milost. Moje soubory jsou v Berlíně k rozhodování. Udělal jsem svou část a venku zkoušeli všechno možné, aby mě dostali, ale dnes nevíte, kde je. Člověk je vydán napospas lidské svévoli, a tak má smysl jen jediné, radikálně se odevzdat Pánu Bohu. Ostatně nebude marné, když jim cestu ukážou ti, kteří mi kdysi věřili. Dnes je čas, abychom my kněží následovali Spasitele do Getseman a možná na Kalvárii. Budete se za mě také modlit, já to vím. Takže už se nebojím. Jen se chci brzy rozhodnout, protože čekání je tak únavné. – Jak chápete, našel jsem cestu ven. Ale nezkoušejte mi psát, je to příliš nebezpečné. Nesmíš o tom dopise říct nikomu kromě své sestry, ani naší! Ale můžeš za mě pozdravit slečnu Dielovou, vím, že se hodně modlí.

Jestli uslyšíš, že jdu kempovat, vyřiď mi ještě jedno přání. Víte, že jsem měl napjatý vztah s otcem Hagelem. Ze své strany ho za to prosím o odpuštění, ale především za to, že jsem o tom již mluvil s ostatními. Nechci nést vinu. Už jsem mu dávno odpustila a ráda bych mu to řekla, ale jsem na to velmi těžká. To je hrdost a chci, aby mi to taky odpustil. Nemyslím si, že dokážu věci napravit pro ostatní lidi. Ale chci ti z celého srdce poděkovat za všechno dobré, co jsem od tebe mohl zažít. Po mnoho hodin jsi byla mou matkou a od Pána Boha jsi toho hodně získala. Bude vědět, jak vás odměnit. Teď se o mě nestarej. Až budu mít volno, napíšu ti, jinak se o mém osudu dozvíš jinak. Vždy zůstáváme spolu v modlitbě. Když večer udělím požehnání svému lidu, jste tam. Chci vám říct, že tu nejsem, protože jsem mohl být příliš tvrdý, opravdu jsem se stal obětí své práce. Jinak by to všechno bylo nesnesitelné. Pozítří, 26., mám narozeniny, tak na mě prosím myslete nějak zvlášť. Jen se modli, aby mi Pán Bůh dal sílu i nadále. Přeji tobě i tvé sestře vše nejlepší. Buďte ke každému knězi tak hodní, jako jste byli ke mně.

Mé požehnání a srdečný pozdrav R.H.

Původní dopis: archiv ZASAC Limburg L. Münz

Dopis paní Hedwig Buhl, Frankenstein, vedoucí pobočky Pallottinů

Milá Claro!

9. července 1943

Cestou do Salzburgu se snažím doručit zprávu. přijedu zítra v 10 hodin. Tentokrát upřímně děkuji Bohu. Cesta sama o sobě nebyla tak špatná, protože jsem stejně jako v Ratiboři nechal dav za sebou, ale ty dva dny v Breslau byly hrozné. To je nezapomenutelné. Takové podmínky jsou ostudné. Ostatní stanice byly lepší. V Breslau jsem také potkal jednoho pána z okolí Kosel a jednoho z Krakova. Takže jsme tři. Jelikož oba měli něco s sebou, zásoby vydržely až do dneška. Budeme tam zítra. Cestou nás všude povzbuzovali a také potkávali lidi, kteří už v Dachau byli. Mělo by jim tam být dobře. V karanténě jste ale jen chvíli a pak už s vámi pravděpodobně nejste příbuzní. Berou nám všechno, protože tam dostáváme prádlo a oblečení. Má tedy malou cenu, že jsem jich poslal tolik. Směl jsem si vzít s sebou jen potraviny. Vše ostatní bylo odesláno. To byla dobrá věc, protože kdybyste museli táhnout kočár, cesta by byla ještě horší. Řeknete Paule, aby očíslovala balíčky a přidala poznámku s obsahem. A když mi Fritz pošle doutníky, nikdy jich není moc najednou. Neumí být upřímný. Řekni Fritzovi, že musí poslat něco na kouření na 2 adresy. Psal jsem a mohl to sobě i svým kolegům hodně usnadnit. Takže by se neměl zlobit. Řekněte mu také, že se modlím, aby mohl být někdy zachráněn z takového transportu. Teď se těším na všechno, co přijde, ale bude to dobré a mám vůli a naději, že se vrátím domů. Kdo je se mnou z okolí Kosel se dozvíte zde. Je mu 63 let a mám o něj strach. Jsem zdravý. Jsem také šťastný. Dopis je jako v R. Nyní přeji vše nejlepší. Zdravím všechny známé a hlavně tetu Paulu a Fritze. Nevím, kdy mi bude dovoleno psát poprvé. Ale tohle patří tetě P.

Děkuji a s pozdravem. Bůh vám žehnej
Richarde

Původní dopis: nenalezen. Přepis spisu ZASAC Limburg L. Münz

Dopis paní Kláře Surma, Ratiboř

Milá teto Paulo!

D. 31. července 1943

Doposud jsem marně čekal na dopis od vás. Možná proto, že jsem dostal dopis z Breslau, a proto ten váš nedorazil. To by byla škoda, protože víte, jak dlouho jsem čekal na zprávy. Ať Klára napíše Frlnovi. Gutsfeld, Wroclaw, Nowastr. 12, nemá mi dovoleno psát, ale mohou posílat balíky, kolik chtějí. Ostatní lidé mi také mohou posílat balíčky a komunita jim může ukázat, jakou jsem pro ně měl cenu. Jen musíte dávat pozor, abyste nepřipojili 2 nebo 3. P. Alois mi v těchto dnech sehnal pořádný kus chleba Kösenitzer. Je to na vás a dr. S pozdravem Vircoff. V dalším balíčku mi pošlete také moje sluneční brýle. Máme letos hodně ovoce? Minulý týden jsem byla docela nachlazená a nos mi zase otekl jako předtím. Už je skoro konec. Pokud má Klára ještě glukózu z Bernstadtu, byl bych vděčný. Na balíčky musíte napsat "Urgentní". Stojí to o marku víc, ale stojí to za to. Pokud vám došly peníze, berte to v klidu. Peníze je lepší utratit tímto způsobem. Sežeň mi taky adresu mého bratra Otty, nebo ať mi napíše, protože mu můžu vždycky odpovědět. Bude šokován, když uslyší, že jsem tady a že je na frontě už léta.

Chcete vědět, jak na to. Jsem celkem spokojený. Pán Bůh mě vedl a neopustí. Je to tvrdá tréninková škola, ke které vás Pán Bůh vede, ale je to boží škola a ta je vždy dobrá. Lidsky jsou některé věci těžké a těžké, ale mluvil jsem dost o cestě oběti a budu mít odvahu udělat to, co jsem řekl ostatním. Možná si ještě pamatujete na poslední přednášky v kapli. Nepřeháněl jsem, vše jsem řekl velmi jemně. Teď se měj dobře a brzy mi napiš. Někdy se mi po tobě stýskalo. Pozdravuj přátele a všechny, kdo se na mě zeptají. Doufám, že zase všechno zvládnu správně, že zažiju lásku. Každé odpoledne jsi součástí mého požehnání a ode dneška jsi každé ráno u svatého přijímání. Společnost

A co Fritz Messner? zdravím ho
Na mámu jsem v den jejích jmenin hodně myslel.

Původní dopis: nenalezen. Opis z pozůstalosti Marie Wiesové. Strojově zpracovaná kopie dokumentů J. Malchárka od R. Henkese po M. Probst

Dopis slečně Paule Mikettové, hospodyni a bytné ve Strandorfu.

Milá teto Paulo!

D. 22.12.43

Milá teto Paulo! Existuje také možný způsob, ale je to riskantní, protože zahrnuje vysoké tresty, ale chci vyzkoušet, jestli máte dostatek řádků. Abych věděl, napište mi jeho pozdravy příště do sekce balíček. Poté zde popíšu život podrobněji. Dokážete si představit, že v dnešní době touží spíše po domově, ve kterém se cítí příjemně. I po práci, kdy můžete znovu žít svůj profesní život. Takže tady to začíná být velmi těžké (sic), i když ne tak striktní, jak to bývalo. Momentálně máme hodně práce, ale příští týden to bude lepší. Ta práce není tak špatná, jen chcete dělat něco, co vyhovuje vaší práci. Nejtěžší je pro vás úzký vztah mezi životem a spánkem. A bude toho ještě víc. Bylo pro mě těžké zůstat doma v bytě a víte, že jsem byl neustále v pohybu a teď vám zbývá jen kempová ulice, která je dlouhá asi 600 metrů a kde tráví svůj volný čas až 15 000 lidí a všude pohybovat Jste obklopeni elektricky nabitým ostnatým drátem. Každých 50 metrů je také sloupek. Nikdy nezapomeneš, že jsi trestanec. Na to nezapomenete ani u šatů. Na obnošený, pruhovaný pánský oblek si zvyknete a tady ho ani nevnímáte. Už jsem byl ve městě Dachau a Mnichově. Lidé jsou více s námi než proti nám, toho si vždy všimnete, když jednáte s civilisty. Pokud můžete, řekněte nám pár věcí. Na táboře se dá hodně stihnout, řekněme přes organizaci. Chléb a tabák jsou platebními prostředky. Neměli byste se však nechat chytit. Ale postupem času se člověk zušlechťuje (sic). Přesto veškerý život zůstává těžkou obětí. Nejhorší je, že lidem je dána svoboda bezdůvodně

(Tady se dopis odlomí! Poznámka redakce.)

Původní dopis: nenalezen. několik výtisků v archivu ZASAC Limburg L. Münz, jeden z nich od paní Anny Barankové

Dopis slečně Paule Miketta, bytné a hospodyni P. Henkese ve Strandorfu

17.02.44

Protože ode mě slyšíte tak málo, chci psát zakázaným způsobem. Je těžké procházet strážemi a elektrickými ohradníky. Ale nakonec vás roztrhají jako lišku. Nesmíš o tom mluvit s ostatními a ví o tom jen matka a bratři (sic). Píši vám, aby stejné jméno neexistovalo. Matka se o mě bude velmi bát, ale neměla by. Fyzicky jsem na tom dobře, skoro bych řekl, že velmi dobře, protože nemůžete počítat s nachlazeními a katary, které s sebou chladná období přinášejí. Moje komunita se o mě také dobře stará, takže nemám nouzi. Všichni jste mi něco poslali. Měl jsem z toho radost, protože to pro mě bylo znamení, že se se mnou chceš spojit. Anna si to musí nechat pro sebe, protože vím, jak moc to potřebuje. Neměl by mi posílat nic jiného, ​​jinak bych si to vyčítal. Neměla by se bát, že ji kvůli tomu budu milovat méně. Je těžké popsat, jak se zde emocionálně cítím. Je a zůstává životem oběti. Je těžké být stále pod tlakem, je těžké být vždy chráněn, je těžké žít blízko, je těžké pracovat v neznámu, je těžké oddělit milované a pracovat jeden od druhého odděleně. Nechci popírat, že se mi často stýská po domově a mé myšlenky jsou často s vámi a mou komunitou. Ale na druhou stranu musím uznat, že všechno je velké požehnání. Cítíme, že jsme pod viditelnou Boží ochranou, a i když jdeme na kříž, Spasitel jde s námi. Jinak by se to asi nedalo vydržet. Jsem také pevně přesvědčen, že je to pouze příprava na nové úkoly ve svobodě. Kdy to přijde a jak to přijde, to ví jen Bůh. Proto to dělám tady i venku, že se odevzdávám milému Bohu. To je vždy nejlepší způsob. Pokud mi budete chtít někdy napsat, musíte dopis schovat do balíčku, aby ho na první pohled nikdo neviděl. Ale nezmiňujte to. Zdravím maminku. Myslím, že to pro ně nebude jen smutek, ale také velká milost. Vždy si musí říkat, že patřím Spasiteli a že On mě vede. Lidé jsou prostě nástroje Boží. Chceme se za sebe hodně modlit. Moje požehnání jsou vždy s vámi.

Nyní vám přeji vše nejlepší. Doufám, že tě znovu uvidím. Do té doby můžete obdržet zprávu v kruzích. Zdravím vás všechny (sic)
Díky R

Originál dopisu: z pozůstalosti paní Marie Wiesové, pozůstalost R. Henkeho M. Probstovi

Dopis od jeho sestry Marie Wiesové

Drahá Marie!

17.12.44

Dnes je třetí adventní neděle a já bych vám chtěla něco napsat. Než dorazí linky, Vánoce už mohou být pryč, ale to nevadí, protože víš, co k tobě cítím. Maminko, přeji tobě i všem tvým bratrům a příbuzným ze srdce krásné Vánoce a hlavně, aby byl konečně klid a abychom se zase setkali. Postupně už je pozdě a nebezpečí se nezmenšují, ale nechceme ztratit víru v Boha. Jsme zkoušeni, ale bůh ví proč. Zpráv o vás je poměrně řídké, což nelze změnit. Teta Paula nebude mít mnoho zkušeností, ani si nenajde moc času na psaní. A tresty za vydírání jsou hodně vysoké, takže raději mlčíme. To ale neznamená, že se ztrácí stesk a nostalgie. Paula se o mě zatím vzorně starala a doufám, že k tomu bude mít příležitost tak dlouho, jak bude potřeba. Jinak by to dopadlo špatně. Na vodnaté polévce se žít nedá. Díky bohu, že nemám žádné stížnosti a je potěšující, jak se o mě moje komunita stará.

I zde se věci změnily a podmínky se v mnohém změnily v náš prospěch. Můžete být odvážnější a práce je lidská. Když dojde na obtěžování, uvědomíte si, že je pravděpodobnější, že vznikne ze zoufalství, protože vše souvisí s politickou situací.

V poslední době jsme měli spoustu šťastných svátků. Dnes bylo dokonce kněžské svěcení. Dokážete si to představit? Na Boxing Day bude Primiz, ale Primiziant nebude u oltáře příliš často, má vážné plíce a je velmi pochybné, že ho rodiče uvidí jako kněze. O Vánocích slavíme první velekněžskou bohoslužbu. Vyrábí se zde róby a vše, co k nim patří a asi žádný biskup nikdy nenašel tak levný hábit. Je jasné, že jsme k ní připoutáni, protože je to (sic!) to, co nás vždy zvedne. V zajetí, za nelidských životních podmínek, je to jediná útěcha a jediný zdroj síly, jinak by si člověk zoufal. Takto nám dobrý Pán znovu a znovu pomáhá. A pravděpodobně nám také přinese šťastný konec.

Teď mi udělej ještě jednu laskavost. Mezitím přišel farář ze Salzu. Až se setkáte se svým knězem, dejte mu vědět a on bude tak laskav a zajistí, aby ho jeho shromáždění nezklamalo. Pokud něco pošlou, pošlete to přímo jemu a ne přes jeho rodiče, protože pak už bude pozdě. Má 135 127 bloků jako já. Ale pozor při psaní. Tak to neříkej nikomu jinému. A bude vědět, jak na to. Do té doby ho budu krmit.

Nyní vám přeji vše nejlepší. Je pozdě v noci. Řekněte rodině všechno nejlepší. Vždy na tebe myslím a když se budeme společně modlit, bude vše v pořádku.

Sbohem, tvůj bratr Richarde.

Originál dopisu: z pozůstalosti paní Marie Wiesové. R. Henkes Papers v M. Probst

Dopis jeho sestře Marii Wiesové

Drahá sestro!

04.02.45

Před několika dny jsem obdržel dopis od tety Pauly s novinkami od vás. Její PSČ je nyní zablokováno a já již nemohu odpovědět. Podle posledních zpráv tam ještě nebyl odchycen, ale nachází se přímo v předních liniích. Ratiboř 12 km, Rybnik 20 km, Isleß 25 km, Ostrand 15 km, Troggau 17 km. Nevím, jestli tam Paula ještě je. Každopádně mám velké obavy. Pokud byste s ní mohli být v kontaktu jakýmkoli způsobem, byl bych vám vděčný. Pokud se mi brzy neozvete, budu si muset změnit adresu pro psaní a napsat vám v budoucnu.

Nedávno jsem vám poslal zprávu přes Horbach. Snad to půjde. Hodně se toho mezitím změnilo. Na straně tábora, kde pracuji, vypukla epidemie. Abychom zabránili šíření, jsme v naprosté izolaci. V důsledku toho jsem oddělený od ostatních a mohu s nimi komunikovat pouze v kruhu. Tarsisius (sic) se hraje každých pár dní, takže nejsem úplně opuštěný. Jinak to s námi vypadá velmi špatně. Lidé masově umírají, protože hladoví. Pak už jsou jen kostry. Hrozný obrázek. Jsem očkovaná proti tyfu a doufám, že mě Pán Bůh ochrání. A fyzicky jsem na tom velmi dobře. A pak doufáte, že to nebude trvat tak dlouho. Až se Horbach vrátí, můžete mu dát balíček. Víc od Stranddorfu čekat nemůžu. Otto je v Německu šťastný. Doufám, že jeho rána není špatná. Pokud tudy projede Gunter, musí mě navštívit. Jako voják má povoleno. I když se Otto nebo někdo jiný přiblíží. Protože jsme dobře informováni o faktech, nežijeme výhradně na Měsíci. Člověk si však klade otázku, jak se to jednou podaří. Nedá se nic dělat, můžeme se spolehnout jen na Pána Boha. Zatím vše klapalo, takže konec bude taky dobrý.

Pozdravte všechny v domě, zvláště matku. Neměl by si dělat starosti. Myslím na tebe každý den.

Pokud jste v kontaktu s Paulou, tak jsem s pozdravem.

Zdravím vás všechny
Euer Richard

Originál dopisu: z pozůstalosti paní Marie Wiesové. R. Henkes Papers v M. Probst

Dopis jeho sestře Marii Wiesové